Lví safari

Byl to obrovský chovatelský úspěch, protože tyto berberské lvy mělo pouze pět zoologických zahrad na světě. Ing. Vágner je získal jako světoznámý ředitel zoo a uznávaný africký lovec zvířat pro jejich odchov v zajetí, kdy ze svých expedic v Africe přivezl v pořádku mnoho vzácných zvířat.
Hodně filmařů spolupracovalo s dvorskou ZOO, tam nás dobře znali, takže se na nás obraceli kvůli účinkování v různých televizních pořadech, kde se měla objevit štěňata nebo dospělí psi. Ovšem hlavní role našich psů, respektive fenky Siti Vidio byla spojena s odchovem vzácných berberských/atlaských lvů, jejichž odchov u ní pan Vágner i po dvaceti letech hodnotil jako největší úspěch dvorské ZOO v odchovu šelem ohrožených vyhynutím.Půlroční lvíčata s adoptivní matkou Siti, která u nás žila od svého narození, byla hlavními zvířecími účinkujícími v pořadu brněnské státní televize VŠICHNI SE PTAJÍ, KOMU TO HRAJÍvěnovanému řediteli ZOO Ing. Zdenku Vágnerovi a dvorské zoologické zahradě. V době natáčení lvíčata výškou už přerostla adoptivní matku, přesto se k ní chovala ohleduplně, jako kdyby si uvědomovala rozdíl vah, svalů, mrštnosti a možného nebezpečí úderu tlapou lva. Stejně ohleduplně se chovala i k nám a nikdy nevytahovala drápy schopné vytrhnout člověku třeba stehenní sval.Ovšem tak se chovala pouze k nám a touha vzít si lvíče do náručí končila takovými zraněními, že bylo nutné šití na chirurgii a jen naše pověst zajistila zraněnému pouhé pokývání hlavou na informaci, že byl serván lvy v kotcích psů u Kejzarů a zraněný nebyl odeslán na psychiatrii.
Jak takový odchov vypadal?Východočeská ZOO měla v čele zcela mimořádnou osobnost. Vizionáře, který viděl zvířata bez plotů, odborníka, který viděl zoologické zahrady jako záchranu pro ohrožená zvířata v době válek v Africe, lovce, který dokázal shromáždit a přes moře převést největší stádo žiraf v Evropě, spisovatele a vypravěče, který pro divoká zvířata nadchl statisíce lidí nejen v naší zemi. Jeho knihy s nádhernými fotografiemi s osobním věnováním jsou pečlivě uchovávány nejen v naší knihovně.Není divu, že tomuto řediteli byla nabídnuta účast v experimentu několika světových zahrad při záchraně lva berberského, o kterém se nevědělo, že žije a který byl objeven v pohoří Atlas, podle kterého byl dočasně nazván, než se prokázalo, že jde opravdu o berberského lva.Zahrady v USA, v Německu, v Číně a také ve Dvoře Králové dostaly smečku lvů a lvic, aby zajistili jejich odchov v zajetí. Ovšem lvi jsou smečková zvířata, kde se mateřství učí náhledem a dvorská skupina narážela na nezkušenost samic, které se po narození o lvíčata nestaraly nebo je zabily. Umělý odchov ošetřovateli nebo veterináři nepřinesl úspěch, tak ředitel ZOO dal na názor nově zaměstnaného kynologa MVDr. Mikulici a lvíčata převezl do naší chovatelské stanice.Co jsme si zažili při spřátelování lvíčat a fenky, to je na knihu, stejně jako i další příhody během půl roku, co vyrůstali nejdříve v našem obýváku, pak spolu se psy v kotcích.Stručně shrnuto panem Ing. Zdeňkem Vágnerem, lépe odchovaná lvíčata prý neviděl ani v Africe. I po dvaceti letech uváděl odchov těchto dvou berberských lvů jako největší úspěch dvorské zoo v chovu šelem ohrožených vyhynutím.Vše jednou končí a půlroční lvíčata jsme wartburgem odvezli do ZOO. Byla zcela ochočená, poslouchala nás a měla nás ráda. Naopak v ZOO se jim nelíbilo, a hladovkou se dožadovala vrácení mezi psy a k nám. I nám se stýskalo, už k nám nechodily školní třídy dětí prohlédnout si lvíčata, ovšem ona byla hvězdami v ceně převyšující půl miliónu korun a nadále se na naší zahradě prohánět nemohla.Řešení hladovky bylo zvláštní. Poté co jsme odmítli žít ve výběhu se lvy my, došlo na náhradní matku. V té době, kdy psi měli zásadně zakázáno vstupovat do zahrad kvůli nějakým nákazám, tak naše fenka měsíc v ZOO žila, ovšem s vysvětlující tabulkou, že není potravou nýbrž matkou. Další příběhy našeho setkání po půl roce odloučení v ZOO Olomouc, jak jsme to přežili a co nás málem sežralo, jsou také na samostatné povídání přesahující možnosti časopisu